Výstava Jeden kmen se dočkala i odborného zhodnocení.
Autorkou recenze je Bc. Lucie Klusáčková, která studuje na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity Historii a Muzeologii. Recenze byla součástí ukončení seminárního předmětu Muzejně výstavní kritika na výstavní projekt dle vlastního výběru. Lucie si vybrala naši výstavu Jeden kmen. Jak výstava prošla pod drobnohledem odborné kritičky, se můžete dočíst v plném přepisu její recenze. Samotná výstava byla Muzeem města Brna prodloužena až do 1. dubna 2018.
Jeden kmen – výstava fotografií skřetího kmene, o kterém nebudete pochybovat, že skutečně existuje.
Jeden kmen – označení, pod kterým si člověk může představit téměř cokoli. A právě tak pojmenovali autoři aktuální výstavu v Muzeu města Brna, a to konkrétně v prostorách hradu Špilberk. Výstava byla zahájena Open air festivalem 23. září 2017 a bude pro veřejnost otevřena až do 11. února 2018. Výstava je tvorbou širšího kolektivu lidí a výsledkem dlouholetého zájmu a práce. Hlavní kurátorskou práci však zastal Mgr. Ctibor Ostrý, který studuje Historii na FF MU a zároveň je i několikaletým zaměstnancem Muzea města Brna
Za názvem výstavy se skrývá život, kultura a tradice kmene uruki jménem Snaga. Jedná se o velice zajímavý a netradiční námět. Cílem autorů bylo prostřednictvím této výstavy představit návštěvníkovi, jak se dá trávit volný čas v neobyčejném fantasy světě. Projekt evidentně míří na milovníky fantasy žánru a zejména LARPových her, ze kterých námět výstavy částečně vychází. Dle tematického zpracování je citelné, že autoři nemíří na žádnou konkrétní věkovou skupinu, ale primárně na zájmy a povahu návštěvníka.
Hlavní jádro výstavy tvoří umělecké fotografie, které jsou řazeny do pěti tematických cyklů (Tábor, Cesta, Boj, Rituál a Pohřeb) umožňující návštěvníkovi udělat si ucelenou představu o životě kmene. Jedná se o portréty hlavních aktérů příběhu, ale i o fotografie běžných činností. Aby atmosféra byla autentičtější, doplňují interiér také trojrozměrné, většinou ručně vyráběné, předměty denní potřeby. Jedná se o sbírku fotografií a předmětů, které byly dány dohromady právě k výstavě na Špilberku. Autorem fotografií je Cyril Gaja a předměty do prostorů zapůjčili zejména autoři ze svých vlastních zdrojů. Při prohlídce návštěvníka také doprovází tematická hudba s fantasy charakterem
Celá výstava se nachází pod kaplí v gotickém sále ve třech středně velkých místnostech o přibližné rozloze 90 m2. Prostory byly dobře vybrány a upraveny, aby vhodně ladily k tématu. Jedná se o prostory s krásnou gotickou klenbou a skvělou akustikou. Místnosti jsou sice tmavé a poměrně malé, ale domnívám se, že pro výstavu tohoto typu ideální.
Přestože jsou prostory celkem tmavé, světla je dostatek díky doprovázejícímu osvětlení. Osvětlené jsou především jednotlivé fotografie, jinak je v místnostech přítmí, které však dokonale ladí charakteru vystavovaných předmětů. Nevím, zda to bylo cílem autorů, ale musím velice pozitivně hodnotit, že světlo vrhá stíny trojrozměrných předmětů, a to tak tvoří ještě autentičtější atmosféru, což může místy působit i trochu strašidelně.
Předměty tvořící výstavu jsou prezentovány zavěšením na stěnu v případě fotografií, umístěním do skleněných vitrín v případě unikátnějších menších trojrozměrných předmětů a v neposlední řadě i přímo do volného prostoru, kde jsou na dosah ruky. Vystavované předměty jsou rovnoměrně rozprostřeny a dobře vybrány, aby tvořily autory zvolené cykly. Trasa prohlídky není striktně daná, je spíše jen lehce naznačená a rozdělená dle místností. Autoři nechávají směr prohlídky na každém jednotlivci.
I přes to, že kolektiv autorů dává velký prostor návštěvníkově fantazii, jsou sbírkové předměty doplněny i podpůrnými texty. Písmo doprovodných textů je tištěno bílou barvou na černém podkladu, což působí pro čtenáře velice dobře. V rámci výstavy se nachází tři větší panely s texty. Domnívám se, že by mnohem šťastnější řešení bylo nedávat tolik textu na jedno místo, ale spíše rozmístit kratší texty na více míst. Docílilo by se tak snazší čitelnosti a lepší orientace v textu. Doprovodné popisky se nacházejí i pod některými fotografiemi, ale většinou autoři nechávají fotografie mluvit sami za sebe, a dávají tak divákovi prostor rozvíjet svoji představivost o příběhu. Je dobré, že předměty ve vitrínách jsou očíslované a na okraji vitríny jsou poté podány vysvětlivky, které tvůrci umístili velice nenápadně, aby nerušily návštěvníkům pohled na předměty. Někdy možná až moc nenápadně, že se mohou i přehlédnout.
Pozitivně musím hodnotit to, že uprostřed tohoto evidentně živého skřetího života, autoři mysleli i na pohodlí návštěvníka a nechali tak v místnostech dostatek prostoru, aby se člověk mohl zastavit, zamyslet a případně žít svůj život jako jeden z kmene Snaga. Na pár místech je návštěvníkovi umožněno si k tomu i sednout.
Je velice dobré, že pro velké nadšence a milovníky skřetího fantasy jsou organizovány i komentované prohlídky, kde se nejen od kurátora výstavy dozví spoustu zajímavostí o zákulisí brněnského projektu Jeden kmen. Stejně tak dobré by bylo, kdyby i pracovníci muzea, kteří hlídají přímo v prostorách, uměli o projektu, a zejména o výstavě, něco sdělit, což se bohužel v tomto případě není vždy standardem. Ani ten nejnáročnější návštěvník by po nich nemohl chtít, aby projektem žili jako autoři. A i když jsou tito pracovníci velice příjemní a mile se chovají k návštěvníkům, tak svými nedostatečnými znalostmi o výstavě nepůsobí moc dobře.
Celá výstava je doplněna také bohatými doprovodnými programy. V jedné místnosti se také promítají snímky ze života kmene Snaga. Dále může návštěvník obohatit svojí představivost o příběhy, které jsou zaznamenány písmem i kresbou prostřednictvím několika ručně dělaných knih. Divák se může i dostat do virtuálního světa jednoho kmene pomocí interaktivní digitální obrazovky se sluchátky. Mimo to probíhají také již zmíněné komentované prohlídky, které dozajista žijí svým vlastním životem.
Výstava je dostupná pro všechny zájemce o dané téma. Pracovníci muzea ji prezentují prostřednictvím webových stránek i plakátů. Největší dosah však dle mého názoru má propagace na sociální síti, prostřednictvím které šíří povědomí o výstavě především kolektiv tvůrců projektu. Ve chvíli, kdy se potenciální zájemce o návštěvu chytne, neznamená to, že ho čeká už jen vstoupit. Je třeba ještě překonat nemalý kopec a vyšplhat správným směrem na hrad Špilberk, zaplatit přiměřené vstupné (které tvoří 60 korun), a pak už jen najít ty správné dveře, což je problém zajisté nejmenší, protože jsou velice tematicky zdobeny. I přes to, že do výstavních prostorů vede pár schodů, s čím si zajisté ochotný personál muzea dobře poradí, se domnívám, že je výstava dobře přístupná i handicapovaným lidem.
Celkově musím výstavu hodnotit velice pozitivně. Téma bylo po estetické i technické stránce zpracováno moc dobře. Výstava je díky logickému členění srozumitelná, i když autoři návštěvníkovi neříkají nic přímo, vše nechávají na prezentovaných předmětech a na divákově fantazii. Myslím, že každý návštěvník pocítí skvělou atmosféru, která je doprovázena kvalitní uměleckou prací a žánrově tematickou hudbou. Myslím, že po chvíli nebude nikdo pochybovat, že znázorněný kmen žil, případně ještě žije mezi námi. Co je však na výstavě nejdokonalejší? Když se člověk zastaví, dýchá z toho nadšení tvůrců a na první pohled můžeme vidět ty měsíce a někdy i roky práce, které tomu předcházely. A nejen proto se domnívám, že výstava zaujme i návštěvníka, který není zrovna milovníkem fantasy a skřeti mu třeba mohou nahánět i strach. Jako jsem třeba já!
- CategoryAktuality
- TagsHistorie, jeden kmen, Masarykova univerzita, Muni, Muzeologie, recenze, výstava