Maukum znamená v černé řeči uruki, neboli skřetů, boj. Je neoddělitelnou součástí jejich identity. Je jejich vášní i prokletím. Je cestou, je životem, je i jejich nejčastějším koncem. Bojují všichni, bojují stále. Všichni Ushatari bez rozdílu válčí ve velkých bojích i drobných potyčkách, mnohé nashary je také následují. Jejich děti – dâgi se často rvou samy mezi sebou. Když je však kmen v ohrožení, nedělají se rozdíly v tom, kdo drží zbraň.
Boje se využívá k urovnání sporů, získání pozice, moci, slávy a respektu. Úspěchu v boji se podřizují kouzla, rituály a věštby. Boj je pro ně silnou vášní a někteří ushatari i nashary v něm, za hromového zvuku válečných rohů a dunění bubnů, dospívají, ve zběsilém bojovém šílenství, až na samou hranici přítomného světa. Boj je něco, co je součástí každého z uruki. V boji se rodí a v boji umírají, bojem se živí nejen jejich břicha, ale i jejich duše. Bojují proti nepřátelům i proti sobě samým, bojují stále…
O těch moudřejších z řad ushatari, jež nejsou postihováni bojovým šílenstvím tak často se říká, že mají snad větší strach ze smrti. Pokud to je pravda, činí je tento strach mnohem lstivějšími, chytřejšími a opatrnějšími při volbě taktiky vedoucí k úspěchu. Mnozí z chytřejších uruki vědí, že nezvítězí pouze brutální silou a krvežíznivostí, proto se pokoušejí svůj strach všípit do hlav těch hloupějších. Díky nim se kmeny se spojují do větších armád, jež zvou ushataraki. Zde panuje pevná kázeň a neuposlechnutí se tvrdě trestá. Krual kmene často zastává nějakou vedoucí pozici, ale není to v ushatarak pravidlem. Stává se, že i jinak obyčejný ushatar z kmene po spojení do ushatarak zastává vyšší pozici, než krual jeho kmene, protože zde panuje jiná hierarchie, než je tomu běžné v životě kmene. Tyto ushataraki společně táhnou světem a pustoší vše, co jim stojí v cestě. Větší skupiny si troufnou oblehnout i opevněná města a kamenné věže. Uruki se takto spojují především kvůli obsazení nových území, ale nepohrdnou ani válečnou kořistí zahrnující prakticky vše, od cennějších předmětů, přes potraviny, až po otroky. Na konci tažení se získaná kořist dělí mezi jednotlivé kruali klanů. Ti zase rozdávají podíly svým ushatari ze kmenů, k nimž patří.
K soubojům dochází často také během přesunu kmene z jednoho tábořiště do druhého. Kmen většinou nemá na cestu dostatek potravy, protože z prvu nikdo přesně neví, jak bude jejich pouť dlouhá. Uruki jsou tedy nuceni obstarávat si zásoby i během cesty. To se děje nejen lovem, ale také drobnějšími loupežnými výpady. Čas od času se stává, že tyto nájezdy nejsou ponechány bez odvety. Karavana kmene je velmi pomalá a špatně se brání. Pokud uruki zjistí, že je jim v patách trestná výprava a nejsou schopni jí všichni uniknout, část z ushatari vyzbrojí a snaží se svést pozornost na sebe a odvést pronásledovatele ze stop celé karavany. Ta má čas alespoň zvýšit svůj náskok. Menší skupina ushatari se snaží na sebe vázat pronásledující co nejdéle a boj oddalovat, aby získala čas pro karavanu. Někdy se však střetu nelze vyhnout a když je trestná výprava obzvlášť vytrvalá, nezbývá, než se s ní utkat v boji. Tato střetnutí pak mají velmi nejistý výsledek.
