Maudhul, tábor, vypráví o běžném životě kmene. Svůj tábor staví uruki na chráněných místech, v blízkosti vody. Důležité pro usazení na místě je i množství kořisti, kterou může v okolí získat. V táboře se odehrává běžný život kmene, pokud zrovna není na cestě nebo na válečné výpravě. Uruki zde loví, připravují pokrmy, hrají si se svými potomky a měří své síly v boji. Všichni zde žijí společně, všichni se podílí na běžných činnostech dne. Obživu si obstarávají sběrem, lovem i kořistěním. Za ní se vydávají i do několikadenních vzdáleností od tábora a po cestě zpět za sebou důmyslně skrývají stopy, aby zabránili pronásledování. Jejich výpady jsou rychlé, tiché a většinou se konají pod rouškou noci. Kořist v podobě potravy či velký úlovek se v táboře rozdělí mezi všechny, nebo, pokud jde o větší kus, se připravuje společně na velkém ohni. Z uloupených věcí si každý ponechá to, co ukořistil.
Srdcem tábora je velký oheň, který slouží nejen jako místo k vaření a zdroj tepla, ale má i společenský význam. Noc co noc se u něj všichni schází, povídají si, jedí a popíjejí. Často jsou slyšet i příběhy, které mají kořeny v hluboké minulosti. Příběhy vypráví o lovu, o boji, o hrdinství. Vypráví také o tom, jak to na světě chodí a jak je to zařízeno. Některé z příběhů jsou děsivé, jiné veselé, mnohé předávají důležité zkušenosti, zajišťující přežití. Zvláštní oblibu mají historky, které vyprávějí o různých nehodách, náhodných nešťastných událostech a smůle. Ze všech pádů a ztrát či nešikovných situací si uruki tropí legraci, hurónsky se jim smějí, až se v křečích válejí kolem ohně. Je jim velice blízká jakási niterná škodolibost a rádi si z druhých utahují pro jejich nedostatky. Nejoblíbenější zkazky jsou ty, při nich některý z hrdinů na následky své nešikovnosti nebo nehody zemřel.
Na velkém středovém ohni jsou různé rožně, kotle a háky na maso. Vše je buď ukradené, směněné nebo vyrobené samotnými členy kmene. V blízkosti ohně, uprostřed tábora, je napnuta velká stanová plachta, pod kterou se členové kmene mohou skrýt před sluncem i deštěm a na které jsou v piktogramech zachyceny oblíbené příběhy kmene.
Každý z válečníků má svůj vlastní stan. Ten je zcela odlišný od stanů jeho společníků, sešitý a sestavený z různých kusů plachet a kůží, zvláštního tvarů i rozměrů. V něm má každý z uruki skryty své největší poklady, deky a kůže na spaní, nejrůznější nádobí a bojové vybavení. Všude jsou rozvěšeny amulety a další doplňky, vyjadřující kulturu kmene a jeho bojovníků. V táboře se pak nachází mnoho sudů a truhlic určených ke skladování věcí denní potřeby a kořisti. Také zde naleznete bubny, na každém kroku zakopnete o všelijaké hliněné, kovové či dřevěné nádobí.
Dále od stanů, se do světových stran orientované nacházejí malé, podivné a možná až děsivé oltáře, zasvěcené divokým bůžkům a duchům. Ty válečníci zvou společným názvem Frumi. Každý z nich má však své vlastní podivné jméno a vládne obrovskou silou.
Někdy si kmen staví kolem tábora lehčí opevnění z hrubě osekaných a naostřených klád, zvláště pokud plánuje na místě zůstat déle.
