Tušil jsem, že po světě chodí víc takových jako je Snaga. Některé jsem potkal již v minulosti v zajetí, když mě vláčeli na tržiště. Tam válečníci měnili získanou kořist a otroky s jinou rasou podobnou spíše jim, než lidem. Kapuli, jak jim uruki říkali, měli kůži až ocelově šedé nebo zelené barvy a jinou tělesnou konstituci. Tito jejich příbuzní žili v jeskyních a skalách.
Dnes, když si vybavuji, jak jsem stál na vrcholu rokliny, kde čekalo tělo šamana na pohřeb a díval jsem se dolů na trosky starodávné a kdysi jistě krásné věže, kterou zaplnilo množství stanů, plachet a táborových ohňů, se ve mně mísí stejné pocity rozervanosti. Elegantní romantické rozvaliny oblouků, kleneb a zdobných soch se dusily v dýmu a ježily se množstvím praporců, zástav a trofejí. Až na samý vrchol rokliny ke mně s duněním doléhal zvuk bubnů hrdelních zpěvů zpívaných skřehotavými hlasy, které oslavovaly odchod Magui, prastarého šamana Snagy.
Sešlo se mnoho z řad uruki a kapuli. Našlo se i pár lidských otroků či lidí, kteří se stali součásti některého z přítomných klanů. Byla to pestrá a bizarní podívaná. Na kostech zaniklé civilizace, která jistě musela být velmi vzdělaná, hodovaly a bavily se zvláštní pokřivené bytosti se svojí nevzhlednou, otrhanou, primitivní a přesto něčím divokým a nespoutaným podmanivou kulturou. V prostorách bran a zhroucených sálech si každý zbudoval svůj malý drobný tábor, zapálil oheň a okolí si vyzdobil vším, co považoval za cenné a čím se chtěl chlubit. Smutné mechem porostlé zhroucené zdi, se bělaly lebkami lovených zvířat i vysušenými hlavami nepřátel, k vidění byla i rozsáhlá sbírka zbraní, totemů a všemožného kovového i keramického haraburdí. Nad tím vším vlály praporce každý s jiným znakem, který hovořil o tom, kdo se pod ním nachází.
Bytosti, které se zabydlely v troskách věže, si z dálek přinesly nejen své poklady ale také příběhy. Po několik dní co spolu všichni přítomní lovili, hodovali, zápasili, tančili u ohňů a bubnovali, aby nakonec doprovodili vlastním šokujícím způsobem starého šamana do zásvětí, jsem se mohl volně procházet táborem a rozmlouvat s každým, kdo byl ochotný. Do svých vzpomínek jsem tak sesbíral spoustu tváří a příběhů. Některé z nich, které ještě písek času nevydřel z mé paměti, vám tu přináším.
CELÁ GALERIE
(včetně všech příběhů)
